Spiroergometrie - VO2max
Spiroergometrie neboli měření maximální spotřeby kyslíku (VO2max) při zátěži velkých svalových skupin je zátěžové funkční vyšetření, které používáme k vyhodnocení výkonnosti dýchacího, srdečněcévního systému a oxidativních schopností svalů při vytrvalostní zátěži, k posouzení dispozic k vytrvalostnímu sportu nebo vyhodnocení oxidativní fáze tréninkového procesu.
Maximální spotřeba kyslíku je výrazně ovlivněna dědičností, tréninkovým procesem je možno ovlivnit cca 20%. Vypovídá o výši ventilace, přenosu plicních plynů na úrovni plicních sklípků a cév, o přenosu srdečněcévní soustavou na buněčnou úroveň a konečném využití kyslíku v oxidativním řetězci spalování glukozy.
Vyšetření je vždy zapotřebí provést na odpovídajícím trenažéru vůči druhu fyzické zátěže a výsledky jsou nepřenositelné na jiný druh sportu či zátěže.
Vyšetření zahajujeme zahřátím organismu s intenzitou nepřesahující aerobní práh a to buď na cyklistickém nebo běžeckém trenažéru. Samotný test pak zahájíme po nasazení obličejové masky propojené s diagnostickým přístrojem na vyhodnocení ventilačních plynů a současným snímáním tepové frekvence sporttestrem. Výchozí zátěž volíme tak, aby se přibližná délka vyšetření pohybovala mezi 5-8minutami. Navyšování zátěže v průběhu rampového testu provádíme vždy po minutě a to adekvátně ve watech nebo v km/h, Test by měl končit při maximálním fyzickém a psychickém výkonu člověka jehož konec si stanoví vyšetřovaný sám.
Následuje celkové vyhodnocení jednotlivých funkčních parametrů, porovnání s danou sportovní a věkovou skupinou, s předchozími testy, posouzení schopností k provozované formě fyzické zátěže.